Klíčem k inspiraci je zvídavost
Už je to tu zas, není to tak dávno, co jsem publikoval článek Kam pro inspiraci, ale i tak se pořád setkávám s dotazy, kde beru nápady na fotografie, kde čerpám inspiraci, jak vymyslet dobrou story, kreativu, atp. Upřímně? Tato otázka mě vždycky trochu zmate, protože inspiraci nacházím všude. Nápady vychází z několika zdrojů inspirace a záleží jestli je to focení pro klienta, nebo do portfolia. Vzhledem k tomu, otázka kde brát nápady, přichází často na přetřes, trochu jsem zapátral, a nakonec jsem dospěl k odpovědi, která mi přijde správná.
Inspirace ze zvídavosti
Stručně, jasně, výstižně: inspiraci získávám snadno, protože jsem zvídavý. Má zvídavost se týká tolika věcí, které se navíc často mění. Vždy se snažím o určitém tématu dozvědět co nejvíce. Je to jak řetězová reakce, která může vypadat asi takto: Sedím v restauraci a slyším z rádia hrát písničku. Když nevím jak se písnička jmenuje, zkusím Shazam. Kromě této skladby si poslechnu i další počiny tohoto umělce. Pokud mě taková hudba osloví a líbí se mi, zjistím si o hudebníkovi více informací, až nakonec přijdu na to, že jeho hudba zazněla v některých filmech. Najdu film, který jsem vlastně vždycky chtěl vidět, ale nikdy nebyl čas. Tak si ho udělám a při jeho sledování mě uchvátí osvětlení které při natáčení použili. Vyhledám si kameramana a přečtu si rozhovory, které udělal. Dál budu hledat informace, které stály za jeho představami. Chci vědět, proč vybral určitou paletu barev nebo proč zvolil konkrétní světelný zdroj pro tento filmový snímek. A tohle může být technika, kterou použiji pro své nadcházející focení. To je jen příklad toho, jak má zvídavost vede k inspiraci.
Zde je další příklad: Kdyby mě bavili detektivní případy, asi bych byl zaujat případem vraždy dietologa, který se stal v okrese Westchester. Začal bych zkoumat události, jež vedly k této tragédii. Našel bych dům, ve kterém k vraždě došlo a rozhodl se, zajet tam a podívat se nejen na tento dům, ale na celé sousedství. Během tohoto mini-výletu jsem našel neuvěřitelně krásný les. Při jeho procházení jsem potkal hajného, dali jsme se do řeči a dozvěděl jsem se zajímavou historii tohoto lesa. Zeptal jsem se ho na možné focení a dal mi kontakt, abych získal potřebné povolení. V tomto lese budu jednoho dne fotit. A nemá to nic společného s vraždou ze Scarsdale. Ta mě ale přivedla na dobrodružnou cestu, která náhodou skončila objevem lesa. A takto má zvídavost vede k focení.
Buďte zvídavý
Zvídavost má dětský charakter. Když jsme malí nebo mladí, objevujeme a vše je nové a zajímavé. Ale tuhle radost z objevování ztrácíme, když se z nás stanou dospělí nebo prostě „vyrosteme“. Jako dospělí musíme platit účty, živit rodinu, honit se za kariérou, šplhat nahoru po nastavených hodnotových žebříčcích a prezentovat naše úspěchy. Zapomínáme na naši zvídavost, protože na takovou lehkovážnost nemáme čas. Pro umělce, kreativce, nebo lidi z marketingu, znamená opuštění zvídavosti konec, nula nápadů, tedy smrt. Když limitujeme svoji posedlost, abychom našli věci, které nás zajímají a které nás vedou po cestě k úžasnému objevu, vypustíme naši vnitřní touhu dovědět se víc. Umění se neustále vyvíjí, proto pořád usiluje o něco víc.
Hlubší porozumění
Vždycky jsem měl pocit, že si internet ze zachování naší touhy po zvídavosti střílí. Jeden by řekl, že Google je skvělý způsob, jak okamžitě uspokojit naši zvídavost. Podle mého názoru, smartphony a nástroje, které jsem zmínil, třeba zrovna Shazam, jsou užitečné, ale skutečná zvídavost, trpělivá snaha pro hlubší porozumění, kde se rodí náš všeobecný přehled a kreativita, jsou zmařeny, protože přestaneme komunikovat se světem a začneme být rozptylováni příliš mnoho informacemi. Zvídavost by nás měla dostat z domu, od počítače, k tomu, abychom se dostali do kontaktu s lidmi, objevovali nová místa, dělali věci, které by nás včera ani nenapadly. Jinými slovy, měli bychom jít cestou ne tolik prošlapanou, abychom objevili něco nového.
Prosba
Tohle jsou jen některé nápady, které by vám mohly pomoci se znovu probuzením vašeho dětského smyslu pro zvídavost. Nic příliš technického ani vzdělávacího, ale bez představivosti naše práce velmi trpí. Fotografie pořízené bez vášně nebo pochopení, jsou zastaralé a nezajímavé. Takže, přátelé, zůstaňte zvídaví.